Velký pátek

K čemu potřebujeme přátele? Na tuto otázku existuje spousta odpovědí:
• Přátele potřebujeme, neboť toužíme po lásce a přijetí. Martin Buber by řekl, že naše
„já“ touží po „ty“, chce se v něm najít, žít, ba co víc, naše já touží po tom, co je Boží, po
„Ty“ s velkým T.
• Navazování přátelství je hluboce lidská potřeba, na které podle Aristotela stojí
společenský život, přátelství drží dohromady celou společnost.
• Chceme být milováni a přijímáni takoví, jací jsme – se vším všudy, také se svými
stinnými stránkami. Partneři prý mají tendenci jeden druhého idealizovat, přátelé jsou
schopni vidět a akceptovat také naše nedokonalosti. Příteli mohu ukázat svou
zranitelnost, mluvit s ním o svých pochybnostech i rozpacích.
• Potřebujeme spojence, ze stejného těsta, stejného založení a rytmu, jako jsme my. Pro
řešení problémů, ale také pro své koníčky, záliby, programy, pro dosažení svých plánů.
Přítel je ten, s kým sdílím něco osobního, speciálního, hlubokého a autentického.
• Přátele potřebujeme pro své vzpomínky. Ony dělají náš život krásným. S nimi můžeme
vzpomínat na společně prožité chvíle, na ty krásné a také na ty těžké, těšit se ze
vzpomínek a smát se nad hloupostmi.
• Přátelé jsou schopni nás změnit, pomáhají nám, abychom byli sami sebou.
„Proč hledám přítele? Abych měl někoho, za koho mohu umřít.“ To nejsou slova z evangelia.
Napsal je Seneca. Ale Ježíš je uvedl do praxe.
Ježíš už nenazývá své učedníky služebníky, ale nazývá je přáteli, protože jim dal poznat
všechno, co slyšel od svého Otce. (Jn 15, 15)
Bůh hledá přítele, aby měl někoho, za koho může umřít.
Přátelství má také velmi stinné stránky, může vyznít jako lež propagandy kulturního průmyslu.
V našich lidských přátelstvích se může objevit nepochopení, zrada a následná opuštěnost
a samota. V Matoušově evangeliu zazní Ježíšova otázka: „Příteli, k čemu jsi přišel?“ (Mt 26, 50)
Jaké jsou tvé pohnutky? Jaká jsou tvá očekávání? Co chceš, abych dnes pro tebe udělal? Je to
otázka směřovaná na Jidáše. Ježíš poznal také tuto stránku našeho lidského přátelství.
Přesto se nechal ukřižovat. Zakusil naši hříšnost až do konce. Dnes se díváme na Lásku přibitou
na kříži. Nikdo nezemřel tak jako Ježíš Kristus, neboť on byl Život sám.
Člověk je schopen páchat zlo a hřích, dokáže ho nasměrovat také proti Bohu, ale ve své lidské
omezenosti ho nedokáže zcela vyhodnotit, změřit, vytrpět, přetvořit ve svém bytí, nedokáže
ho obsáhnout. Je jím zmatený, rozrušený a zoufalý, ale zůstává bezmocný. Jedině Bůh vyzrál
na hřích. Nastolil spravedlnost a přitom zachránil člověku život – to je skutečná milost. Bůh je
láska, chtěl milovat a miluje, tudíž byl připraven i trpět, neboť utrpení k lásce neodmyslitelně
patří. V našem lidském těle, v našem srdci i duchu Bůh zúčtoval s hříchem. Takové bylo
Ježíšovo bytí. Ježíš chtěl i mne za přítele, aby měl někoho, za koho mohl umřít.