Ruská Máša není česká Dáša

Už před několika týdny jsem cítil chtíč po někom že mi chybí. Po někom tak zajímavém a krásném jak na duši tak na pohled. Přál jsem si aby se mi splnil ten okamžik ještě jednou. Nedívat se do mobilu ani z okna. Ale očima sledovat jen ji. A povídat si s ní o ? No o čem o životě...snad a aspoň na chvíli vypnout od všedních i nevšedních starostí kolem nás. A že jich opravdu je hodně. Mít se s kým podělit o své starosti a ona ano chce je slyšet a já chci slyšet její... V kalhotách mi mezi tím pnulo a chvilkami při společných dotecich rostla chuť ji ochutnat a snad nakonec i masírovat chodidla pro její radost moje potěšení... Už po druhé se mnou podařilo na několik hodin si užít společné chvíle.
Nejradši bych se zachoval sobecky a uzmul bych si tu spřízněnou bytost jen pro sebe a vypnul čas navždy. Bohužel její kariéra a život je snad ještě zammotanejsi než ta moje..a jediný kdo se z toho může vymmotat je ona sama..
Proto stále musím chránit sám sebe a myslet na svoji budoucnost. I přesto budu usínat v posteli pod dekou s jednou rukou v rozkroku v myšlenkách na její úsměvy a krásné kulaté pozadí...

Čus jako svině Všem